Duhový most
Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.
Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den, kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.
Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
Psí desatero
1. Můj život trvá 10-15 let. Každé odloučení od tebe mi působí smutek. Pamatuj: ty sis mě pořídil.
2. Dej mi čas, abych pochopil, co ode mne chceš.
3. Důvěřuj mi. Nikdy tě úmyslně nezklamu.
4. Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele a zábavu, já mám jenom tebe.
5. Povídej si se mnou, i když tvým slovům úplně nerozumím. Stačí mi, když slyším tvůj hlas.
6. Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych tě hravě kousnout, ale já to neudělám.
7. Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby, nebo jsem líný, uvažuj, že mi třeba není dobře, nebo že jsem unavený.
8. Starej se o mne, jsem-li starý. I ty jednou zestárneš.
9. Buď v mých těžkých chvílích vždycky se mnou, s tebou je pro mne všechno lehčí.
10. Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti skonči mé trápení včas, jen tě prosím - zůstaň v téhle chvíli se mnou.
Troška historie, citátů, moudra...
Troška historie:
Přítomnost psa podobného knírači dokazují malby i písemnosti již ze středověku a starověku. Pravda tehdejší knírači moc krásy nepobrali, ale zato byli nepostradatelnými a vysoko ceněnými pomocníky při lovu vyder a bobrů. Později se též uplatnili jako dokonalí likvidátoři krys a potkanů ve stájích i v lidských obydlích. Byli samozřejmě též skvělými hlídači.
Od 15. století byli poměrně hodně rozšířeni hlavně mezi statkáři a povozníky. V 16. století se začala o toto plemeno zajímat i širší veřejnost. Byli nazýváni pinčové i přes velkou rozdílnost v typu, barvě, velikosti i druhu srsti. Až v roce 1867 dr. Fitzinger popsal podrobněji varianty pinčů a hrubosrsté variantě se začalo říkat knírač. Roku 1884 sestavil chovatel von Schmiedeberg první standard který uváděl kohoutkovou výšku 35 - 50 cm. Též barev bylo akceptováno daleko více než dnes. Knírači byli žlutí, žlutohnědí, červenohnědí, černí s pálením, šedohnědí, šedí, černí, pepř a sůl a ojediněle i bílí s černými znaky. Až standard z roku 1956 uvádí pouze černou a pepř a sůl variantu jako oficiálně uznanou.
Troška citátů:
"Pes je jediné stvoření na světě, které nás miluje více než sebe." (Josh Billings)
Troška moudra:
"Nejprve stvořil Stvořitel všechna zvířata a psy, jakožto ty nejlepší, si nechal na konec. Aby mu to šlo rychleji od ruky, nachystal si tři hromady: hromadu kostí, hromadu masa a hromadu chlupů, a z těch tří hromad dělal psy. Nejdřív udělal foxteriéry a stájové pinče - proto jsou tak chytří; a když se chtěl pustit do dalších, zvonilo poledne." (Karel Čapek - Dášeňka čili život štěněte)
Troška z Murphyho psích zákonů:
"Štěně bude spát ve vaší posteli. Pokud jej ve stavu bdícím z postele vyrazíte, vrátí se do ní přesně vteřinu poté, co usnete."